Morning Run

Zapomněl jsem jídlo 🙈

Morning Hike

🇨🇿 Den číslo jedenáct. Budík mi zvonil od pěti a venku byla ještě tma. Panovalo tam nevlídno a vznášela se tam hustá mlha. Už potřetí v závodě jsem stoupal na Arabel Plateau. Jak jsem se blížil na náhorní plošinu, ochlazovalo se a nahoře už mrzlo. Mokré rukavice mi s komfortem příliš nepomáhaly.
Moc jsem nejel. Nahoru sice vedla široká cesta, byla to ale jen udusaná zem, do které se zarývaly kola kamionů a zanechávaly bahnité brázdy. Kolu se tenhle materiál vůbec nelíbil a křupalo to v něm, jak kdyby jedlo cereálie se šrouby.
Nahoře mi spadl řetěz a nebyl jsem za boha schopný ho dát zpátky na převodník. Články úplně zatuhly a nechtěly zapadnout do zubů. Snažil jsem se očistit řetěz sáčkem, první věc, co jsem měl po ruce, a podařilo se mi ho vrátit na místo. Nahoře se konečně roztrhly mraky, já po delší dobu uviděl slunce a postupně jsem pookřával.
Sjezd do údolí začal planinou bez jakékoliv cesty, pokračoval strmým klesáním přes pořádné kameny, než konečně zvolnil tak, že to byl příjemný sjezd. Jen kdyby nefoukal ten silný protivítr… Znovu jsem se dostal k jezeru Issyk-Kul, kde jsem naposledy doplnil zásoby. Cesta do posledního úseku závodu byla volná.
Na chvíli jsme opustil hory a pohyboval se primárně po místních silnicích. Největší nebezpečí mi rozhodně nehrozilo včera, když jsem za vydatného deště a sněhu tlačil kolo po rozbahněných pěšinách, ale tady mezi auty. Nemilosrdně mě vytlačovaly ze silnice a v noci mě ozařovaly tak, že jsem neviděl ani na krok.
Snažil jsem se dojet co nejdál a skončil jsem v předposlední vesnici na autobusové zastávce. Nečekal mě příjemný spánek. S karimatkou jsem to už vzdal, ucházela, ale moje mysl byla klidná a připravená překonat jakékoliv výzvy, které se mi zítra postaví do cesty…

🇬🇧 Day eleven. My alarm went off at five, and it was still dark outside. The weather was grim, and a thick fog was hanging over everything. For the third time in the race, I was climbing up to the Arabel Plateau. As I approached the high plain, it got colder, and at the top it was freezing. Wet gloves didn’t exactly help with comfort.
I wasn’t riding much. The way up was wide, but just packed dirt carved up by truck tires, leaving muddy ruts. My bike hated that terrain, crunching like it was eating cereal with screws.
At the top, my chain dropped, and I just couldn’t get it back on the chainring. The links were completely stiff and refused to slot into the teeth. I tried wiping the chain clean with a plastic bag—the first thing I had to hand—and somehow got it back on. Finally, the clouds split, I saw the sun for the first time in a while, and slowly started to perk up.
The descent into the valley began with a trackless plain, then plunged steeply over big rocks before easing into a rideable downhill. If only there hadn’t been that brutal headwind… I made it back to Issyk-Kul Lake, where I stocked up for the last time. The road into the final section of the race was open.
For a while I left the mountains behind and rode mostly on local roads. The biggest danger definitely wasn’t yesterday, pushing my bike through mud in pouring rain and snow—it was here, among cars. They relentlessly forced me off the road, and at night their headlights blinded me so badly I couldn’t see a step ahead.
I tried to push on as far as I could and ended up in the second-to-last village, sleeping at a bus stop. It wasn’t going to be a pleasant night. I had given up on the mat—it was leaking—but my mind was calm and ready to take on whatever challenges tomorrow would bring.

Top Sports

Michal Ozogán

Silk Road Mountain Race #11

9 Photos

2 Comments

Segments

Sign up to view more activities from Michal Ozogán

Morning Run

Zapomněl jsem jídlo 🙈

Morning Hike

Morning Hike

Morning Hike

Want to see more?

The #1 app for runners and cyclists

Sign Up for Free. Track your progress and reach goals. Join 100 million active people on Strava.

See More from Michal