TrainingPeaks Virtual - Pacing with Cyril Citrine

Val di Fassa giorno quattro 🇮🇹

Val di Fassa giorno tre 🇮🇹

Val di Fassa giorno duo 🇮🇹

Val di Fassa giorno uno 🇮🇹

Tak trocha opakování fyziky. l = 150000 m = 150 km = 0,15 Mm. Nebo také 15·10⁴ m. Prostě pořádná cyklistika!

Ranní vstávání v pohodě, ono přece jenom vyjíždět v 9 není zas tak hrozné. Horší je to s tím počasím, protože rána jsou pořád chladná, ale v průběhu dne už je o poznání tepleji. Naštěstí však bylo ráno o dost teplejší než ta předchozí. Jel jsem tedy v kraťasech, návleky na kolena, termotriko a dres s dlouhým rukávem. V Sokolově jsem sundal termotriko i návleky.

Raději jsem si to naklikal do mapy a do Sokolova na sraz to je z chaty na Stříbrné zhruba 25 km. Hodina na cestu by tedy měla být více než dostačující. Po vydatné snídani i s kávou jsem vyrazil v 9:05 a nemusel jsem to moc hrotit. Ale ono se to jede krásně. Ze Stříbrné do Kraslic pořád dolů a pak mírně dolů nakloněná rovina údolím Svatavy v podstatě až do Oloví. Tam pak tedy přijde jeden brdek, zase kousek rovně a pak táhlejší stoupání až do Boučí. Potom však zas rovina a nakonec další sjezd až do Sokolova. Bez velké snahy a na průměrných 139 bpm jsem to stihl k poliklinice za 46 minut, tedy průměrem 32,6 km/h.

V 10 se slezla početně slabší, ale slušná sestava, bylo nás pět. Viky, Venca T., Pavel K. a Pavel S. Rozhodli jsme se držet naplánované trasy, tedy z kruhu na kruh něco málo přes stovku, já potom navíc těch 50 km na sraz a zpět. No a trasa to nebyla vůbec snadná. Jediná útěcha byla v tom, že se dnes mělo jet relativně v klidu, bez prestižení.

Začali jsme stoupat Sokolovem až ke Kauflandu a dále jsme se pěkně svezli rovně, či mírně dolů přes Staré Sedlo až do Lokte. Počasí už bylo ideální, teplota příjemná (na slunci možná až moc teplo) a vítr téměř neznatelný. Z Lokte jsme se vydali nahoru do Slavkovského lesa, dlouhým, táhlým, ale příjemně konstantním stoupáním přes Údolí do Horního Slavkova. K mému překvapení se skutečně jelo relativně klidně a tepy byly na příjemné úrovni (150-160 bpm). Předjížděla nás kolona historických vojenských vozidel, klasické americké Willys MB (známé také jako Jeep) a také jeden pěkný německý VW Kübelwagen (znamenitý design českého rodáka Ferdinanda Porsche). Někomu by tu mohla chybět ruská přítomnost, ale Rudoarmějci sem přišli až později, takže při oslavách osvobození zrovna tady nemají co dělat.

Ze Slavkova na Kfely to nebylo pěkné. Pořádná stojka a já si raději vystoupil, abych ušetřil síly na zbývajících více než 100 km. Dobře jsem udělal. Nahoře raději preventivní občerstvení banánem a pak už vzhůru dolů do poměrně nově opraveného úseku přes Kfely k Tepličce. Kousek doprava po hlavní, ale ještě před Tepličkou doleva a zase docela ostře nahoru ke Stanovicím. Jelo se opět docela v poklidu, takže fajn. Když jsem si myslel, že nahoře na křižovatce máme vyhráno, stoupání pokračovalo přes Dražov až k Hlinkám. Tam to bylo nepříjemné, hrubý asfalt a na slunci i dost teplo.

Následující sjezd do Přílezů byl vzhledem ke stavu asfaltu příšerný a raději jsem tu zvolnil a na chvíli ztratil kontakt se zbytkem skupiny. Do Útviny už to bylo lepší a byli jsme zase pohromadě. Následoval kopeček po hlavní nad Toužim a pak na mě vyšel špic po mírně nakloněné rovině k odbočce na Teplou. To jsem si docela máknul. Tady pro mě následovala další premiéra, tudy jsem ještě nejel...

Kosmová, Prachomety, Kladruby. Byl jsem překvapen, že se stále  pohybujeme v nadmořské výšce přes 700 m. Bylo to takové houpavé, každou chvíli nějakej brdek. Také se tu začal projevovat vítr, který jsem občas pocítil. Viky nás tu moc nešetřil a docela to rval. Kousek před Klášterem jsme zastavili a Pavel S. kontatoval, že mu není úplně nejlépe. Zatím to však bylo v pohodě, tak jsme pokračovali poněkud neštastně přímo okolo kláštera dost dobitou silničkou. Sice jsme tam nepotkali jediné auto, ale za ty díry to nestálo. Kdybychom jeli přímo přes Teplou, uděláme líp.

Pak jsme se konečně dostali na kvalitní povrch silnice II/198 a pokračovali v podstatě po hřebeni Slavkovského lesa směrem na Mariánské Lázně. Horní Kramolín a stále houpavě dále na křižovatku s II/230. Tuto silnici už jsem poznával, protože před pár lety jsem jel tudyma s Davidem z ML na Mnichov. Dali jsme se doleva, ale záhy doprava do Závišína, kde už jsme se dostali nad 800 m n. m. 

Sjezd dolů kamsi do Mariánek, poblíž jejich slavného skiareálu, kde jsem také nikdy nebyl. Ono celkově ty Mariánky moc zmáklé nemám, byl jsem tu v životě jen párkrát, kolmo snad dokonce jen dvakrát (se dneškem). Projeli jsme městem jen kousek, viděli pár lázeňských domů a hotelů a jali se opět stoupat, tentokrát na Kladskou. Překvapilo mě, že i tady je nadmořská výška okolo 650 m, takže následující stoupání se mi nejevilo tak hrůzostrašně.

Bylo to příjemné, lesem po malé silničce s minimem aut. Jeli jsme v klídku, ale Pavel S. zase zaostal, tak jsem na něj počkali a pomalu pokračovali dál. Já jsem si jel v klidu to svoje vepředu, dokonce jsme kecali, ale pak jsme zjistili že Pavel chybí znovu. Jel pro něj Venca a když se po chvíli vrátil, říkal, že to nevypadá moc dobře. Tak jsme zvažovali, jak to vyřešit, jestli zavolat odvoz. Po chvilce nás však Pavel zase dojel a vypadalo to, že do Sokolova ho už nějak dotáhneme.

Přes Kladskou to bylo opět krásné, jenže Viky frajersky jezdí kilčo na jeden malý bidon, takže musel hledat vodu. Ti tři jeli dále na Prameny zatímco my dva jsme hledali prameny. Giselin a Rudolfův pramen byly téměř vyschlé, ale naštěstí nás bajkeři odkázal na nedaleký Barochův pramen. Tam už jsme úspěšně načepovali dost šumivou a železitou vodu. Když pominu to prskání bidonu, tak voda byla moc dobrá.

Následovala stíhací jízda za ujelým triem. Za Prameny nás čekal ještě kopeček do lesa, který jsme jeli docela svižně. Pak Viky nasadil ke své časovce a já jsem byl rád, že jsem se udržel v háku. Brdek nad Krásnem k Jeronýmu jsem vyjel z háku a svižně to rozjel. Nahoře jsem se zase zahákl a snažil se udržet i v následném sjezdu. To už jsme naštěstí měli uprchlíky na dohled. V Podstrání jsem tedy šel dopředu, roztočil to na nějakých 120 rpm a docvakl kluky.

Chvilku jsem táhl, ale pak se zařadil za Vencu, kterému ty sjezdy jdou o poznání líp. Tak jsem se pěkně vyvezl až k Sokolovu, kde už nás opustil Pavel a my jeli dále obchvatem na Lomnici. Rozhodl jsem se, že to dám v Lomnici doleva nahoru a pak už klasicky přes Boučí a Oloví. Viky se mnou jel aspoň k Boučí. Musím říct, že ten kopeček z Lomnice je mnohem příjemnější než ten po hlavní ze Soku.

Před Boučím už jsem mohl s klidem konstatovat, že průměr je bezpečně nad 30 km/h, ale to neznamenalo, že bych zvolnil. Pokračoval jsem svižně až do Kraslic. Cesta se obešla bez významných událostí, jen na konci Oloví jsme potkal dva silničáře, kteří hlasitě zdravili. V Kraslicích jsem to dal na Hübelpeint a zapíchl to u konečně otevřené zmrzliny. Kopečky bohužel ještě neměli, ale točená jahoda byla docela fajn.

Pak už jen volné vyťapání na Stříbrnou. Takže moc pěkná sobotní velkojízda. Sobota volná, ale nějaká práce se na chatě samozřejmě najde. Také chci důkladně umýt kolo i s rozborkou kazety. Předpověď na neděli je nepříznivá, ale i kdybych nejel, myslím, že tento týden byl cyklisticky úspěšný. 



Top Sports

Tomýk Tvaroužek

0,15 Mm

1 Photo

1 Comment

Segments

Sign up to view more activities from Tomýk Tvaroužek

TrainingPeaks Virtual - Pacing with Cyril Citrine

Val di Fassa giorno quattro 🇮🇹

Val di Fassa giorno tre 🇮🇹

Val di Fassa giorno duo 🇮🇹

Val di Fassa giorno uno 🇮🇹

Want to see more?

The #1 app for runners and cyclists

Sign Up for Free. Track your progress and reach goals. Join 100 million active people on Strava.

See More from Tomýk