MyWhoosh - Coffee Trail

Cycling Esports League - CAT 2

MyWhoosh - Al Wathba-L

TrainingPeaks Virtual - Pacing with Cyril Citrine

Val di Fassa giorno quattro 🇮🇹

Tak jsem se nechal ještě jednou nalákat na vrchařský profil. Nakonec to nebylo vůbec tak špatné.

Jelo se téměř přes Roli, takže jsem si mohl dovolit vyrazit o poznání později. Jel jsem naproti do Chodova a pak zase zpět do Božičan, u přejezdu jsem se otočil a to už se ke mně řítil peloton o devíti jezdcích. Byli to Viky, Venca, Dlouhán, Bláža, Míra, Honza, Pavel, Vítek a Martin.

V Božičanech vlevo a hezky celou Starou Nejdeckou. První zkouška přišla v kopci na novém asfaltu. Rozjelo se to dost ostře, ale visel jsem relativně v pohodě, i když tepy už atakovaly 190 bpm. Nahoře jsem cítil ještě trochu rezervu a měl jsem i chuť si to vyspurtovat. Nakonec jsem se pouze vyvezl a je to docela škoda, protože jinak bych si tu (skoro doma) mohl nárokovat dost dobré umístění.

Sjezdem pod Smolné Pece a pak mírně nahoru až do Nejdku. Špic s Vítkem byl jako obvykle náročný, ale teď se to ještě dalo, dokonce jsme i prohodili pár slov. Přes Nejdek to šlo tak nějak samo, prolétli jsme to dost rychle. Další špic vyšel až nad Nejdkem pod Vysokou Pecí, kdy už to Vítek stupňoval až moc a já si raději vystoupal a jel to zezadu. Nebylo třeba se ničit hned takhle na začátku, když nás ty největší výzvy teprve čekaly.

Z Nových Hamrů na Horní Blatnou se to mělo pojmout volněji, ale to se, myslím, nekonalo. Nicméně jsem se nenechal zbytečně strhnout a už odspodu to jel rozvážně, v klidu a po chvilce i na malou placku. V lese jsme se drželi v takové skupince stále pospolu a to jsme vydrželi v podstatě až nahoru, kde jsme si už mohli dovolit trochu zrychlit.

Po krátké pauze jsme se rozjeli do sjezdu a v Blatné se odpojili Bláža s Martinem. Zbytek odvážných (i když i Viky už nahoře rozmýšlel, jestli to nestočí do Perninku a Merklína!) se vydal sjezdem na Potůčky. Je to šlapavé a já se po minulé zkušenosti raději držel zuby nehty za kýmkoli přede mnou. Když už jsem se náhodou dostal na špic, vydržel jsem tam jen nezbytně krátkou dobu a hned raději odstřídal. Od sjezdů tu totiž já určitě nejsem.

Trochu zbytečně to pak hnal Pavel, kterému to teda jelo celý den výborně. Mladická nezkušenost a nedostatečná znalost itineráře pak nevyhnutelně vedla k tomu, že v Potůčkách jaksi zapomněl odbočit k hranicím. Naštěstí jsme ho hned vrátili. Pak jsem tedy zaváhal i já, když jsme hned za čárou odbočovali vlevo (když jsem to jel nedávno sám, jel jsem o kus dál tou druhou odbočkou na Johann). Kopec Johanngeorgenstadtem proběhl už překvapivě poměrně klidně a až nahoru to uteklo dost rychle. 

Rovinatější úsek okolo odbočky na Auersberg jsem táhl s Pavlem, ale následný sjezd do Wildenthalu nás zase rozptýlil po celé silnici. Odbočku doleva na Carlsfeld už jsme pohlídali a já čekal obávaný kopec. Rozjíždělo se to docela podivně, žádný razantní nástup tam nebyl, ale postupně se dopředu dostal Honza a Vítek, já se držel s Pavlem za nimi. Zbytek to asi hned vzdal a jel volněji. Honza s Vítkem nasadili dost a nevyhnutelně mi poodjeli. Já se držel, Pavel za mnou. Když mi Pavel nastoupil, kousnul jsem se a ještě ho uvisel. Pak jsem šel dokonce před něj a snažil se to trochu stupňovat. No marná snaha, Pavel ukázal, že dnes se nemůžeme měřit, zakousl se do řidítek a já už rezignoval. Přesto jsem to vyjel, věřím, docela solidně.

Trochu mě pak překvapilo, když Pavel nahoře úplně zastavil. Nevím, co tohle je za cavyky, ale myslím, že by mělo být úplně normální, se nahoře otočit a velice volně vyťapávat, ať ty kyselé nohy trochu zregenerují. Dolů jsme jeli volněji a chvilku trvalo, než jsme se kompletně sjeli. Míra udělal tradiční fotku a pak už se šlo do lajny v dlouhém šlapavém sjezdu jsme to trochu rozjeli. Zase jsem držel kraťoučké špice a raději se vyvážel.

Na hlavní už začínalo to, čeho jsem se bál nejvíc. V podstatě hned odspoda je to velice mírně nahoru, aby to vygradovalo na Mühlleithenu. Zase v lajně, docela v pohodě, více znát byly špice Vítka, Honzy a Pavla, kteří dnes měli nohy. Za nimi i v háku to nebylo zadarmo a tepy šly nahoru. Nejhorší kombinace pak byla, když jsem chytl špic, odstřídal a po mně to převzal jeden z těch tří. To pak byly nejkritičtější chvíle, ale vše jsem naštěstí ustál.

Zrychlilo se to za Tannenbergstahlem, kde se to láme do prudších sklonů. Tam někde jsem našel zbytek odvahy a začal nastupovat. Na špic mě ostatní pustili ochotně, ale zadarmo jsem jim to dát nechtěl. Takže každou chvíli jsem šel ze sedla a na velkou placku se to snažil zrychlovat. Vnímám to jako taktickou chybu, protože tím jsem se pro dnešek odrovnal. Následovalo nevyhnutelné – propadal jsem se dozadu a nakonec si to vyjel volněji za svoje. Kousek mi ujeli i Viky s Vencou, kterým to už taky moc nechutnalo, takže jsem finišoval pouze před Dlouhánem. Hlavně už však byla znát únava z toho všeho stoupání, protože nohy už byly kyselejší při nižších tepech a nad 170 bpm jsem se dostával jen horko těžko. Na tenhle kopec jsem měl hrozné vzpomínky, když jsem to asi před třemi lety jel ve 30 °C, se 120 km a 1500 výškovými metry v nohách. Tehdy to bylo neskutečné peklo, dneska to tedy proběhlo o poznání lépe, stále však ne ideálně. Je to prostě nadále právem obávaný kopec.

Nahoře na Mühlleithenu jsem ještě očíhl, kde se tu dá nabrat ta voda a pak už jsme svištěli dolů do Klingenthalu. Roztrhaní po celé silnici jsme se zkompletovali až dole na kruháči u čáry. Do Kraslic velice mírně dolů zase v lajně a hezky svižně, lehce nad 40 km/h. Taky na mě vyšel špic a já to moc nehrotil, držel jsem se jen lehce nad 150 bpm. V Kraslicích pěkný průlet, řev nadšených fanoušků ze zahrádky Severky. Kritický moment na kruháči u kostela, kde chodec s absencí zdravého rozumu, dobrého vychování a možná i pudu sebezáchovy suverénně vkročil do vozovky. Venca na čele těsně vedle něj s řevem, naštěstí týpek zastavil a udělal krok zpět, ale já už beztak musel ostře na brzdy a další za mnou to samozřejmě domino efektem měli ještě horší. Naštěstí se nic nestalo a mohli jsme pokračovat.

Na semafor před Olovím jsme samozřejmě dorazili krátce poté, co skončila zelená. Takže dlouhé, minimálně pětiminutové čekání. Za semaforem jsem to chvilku vedl já, potom se to zase trochu zformovalo a tak to vydrželo až do Oloví, kde čekal poslední brdek dne. Brutální nástup Vítka, za ním se nikdo moc hnát nechtěl, ale nakonec se to zrychlovalo a i roztrhalo. Já už začínal mít dost, takže jsem byl rád, když jsem se udržel s Vikym a Vencou. Po rovinatější pasáži a pravotočivé vracečce se to zase trochu zlomí a tam už jsem to nedával zbytek jsem ztrácel.

Nikdo už nečekal, naštěstí se však Viky ohlédl a v Boučí mě nechal docvaknout. Tam už skončila společná část tréninku a ve dvou jsme si to dali doleva nahoru přes nový kruháč k BMW. Velice volně, kecali jsme a tak mi ten nepříjemný kopec utekl jak nic a vůbec to nebolelo. Po sjezdu už jsme po rovině k Vřesové střídali, ale na docela příjemné intenzitě (špic ke 150 bpm, v háku i 130). 

Sám jsem si dojel zbytek přes Vintířov, kolem chodovského nádraží a tradičně přes Mírovou a Jimlíkov. O průměr jsem se nemusel vůbec strachovat, ale neflákal jsem se. Na Miu mi v Roli padlo 120 km, ale Stravě se to zřejmě nezdálo. Nevadí.

I když se mi nechtělo, nakonec jsem byl rád, že jsem tu dnešní horskou etapu absolvoval. Velká ostuda se nekonala, rezervy tam byly, ale řekl bych, že to byl pro mě opět jeden z těch povedenějších tréninků. 

Zbytek týdne je i vzhledem k předpovědi cyklisticky nejasný, jistota je pak ta, že v pátek odjíždím na dva týdny do Orlických hor, kde budu střídavě opečovávat táborové děti a občasně jezdit. Ještě zvažuji, jestli mám vzít jen silničku, nebo pro jistotu i gravela. Také mě láká část cesty (celkem asi 350 km) absolvovat kolmo, ale to záleží na více faktorech. Reálněji bych to viděl až na tu cestu zpět, kdy bych si to mohl rozdělit a snad přenocovat v Praze. Uvidíme, zatím se tu mějte fajně!

Top Sports

Tomýk Tvaroužek

Derniéra?

4 Comments

Segments

Sign up to view more activities from Tomýk Tvaroužek

MyWhoosh - Coffee Trail

Cycling Esports League - CAT 2

MyWhoosh - Al Wathba-L

TrainingPeaks Virtual - Pacing with Cyril Citrine

Val di Fassa giorno quattro 🇮🇹

Want to see more?

The #1 app for runners and cyclists

Sign Up for Free. Track your progress and reach goals. Join 100 million active people on Strava.

See More from Tomýk