Ze Skřítku na Ztracené kameny

Vychodit kapra a cukroví

Šťastné a veselé Vánoce 🎄

Calpe #12 🌴 Procházka historickým centrem a podél moře

Calpe #11 🏁 Goodbye ride 😪

Jak shrnout něco, co se stalo během jedné vteřiny? Netuším, ale zkusím to a bude to delší čtení. Tak si udělej kafe a jdeme na to. 👇

L'Étape Czech Republic je můj srdcový závod. Znám organizátory, vím kolik je sil a dlouhých připrav za celým závodem. Na závod jsem se těšila a i když příprava nebyla optimální, v sobotu jsem se vzbudila a cítila, že moje nohy mají dobrý den.

Jela jsem nejdelší trasu 142 km. Už začátek závodu byl chaotický a v neutrální zóně na Bílé Hoře jsem objížděla cyklistu, který spadl při přejezdu přes koleje. 

Těšila jsem se na ostrý start a doufala, že se startovní pole brzy roztrhá. Jenže jsme měli vítr v zádech a balík stále držel. Až do 13. km. Mezi Jenčí a Unhoští byl další pád. Přede mnou se smotalo více cyklistů a já jen tak tak zvládla skupinu objet zleva.

Podařilo se mi dojet balík. Doufala jsem, že se lidi uklidní a rozdáme si závod v prvním kopci do Bratronic. Tam se skupina opravdu protřídila, já byla někde v půlce a na horizontu jsem zůstala pouze s Honza Jabůrek. Ten zapnul své časovkářské turbo, v mírném a bezpečném sjezdu do Družce jel přes 50 km/h a ani nechtěl, abych mu prostřídala. Viděli jsme skupinu před sebou, ale nedařilo se nám ji dojet.

Oba jsme byli na hraně, když v tom se zezadu přihnalo TGV - můj Ondrej "Sob" Sobek s dalšími třemi kluky. Ondra mi stihl říct, že u toho pádu za Jenčí skočil s kolem do pole. Měl trochu odřené koleno, jinak vypadal v pořádku a my s Honzou měli co dělat, abychom mu stačili. Ondry tempo bylo na nás moc velké, museli jsme si vystoupit a Honzík mi nabídl, že mi rozjede spurta v Žilině. Kdybych závod dojela, tak bych díky němu byla na 18. místě celkově i mezi muži. Bohužel se tak nestalo...

Hned za prémií nás dojela obří skupina cca 50-60 cyklistů, kde byly i dvě holky - Denča Slámová a Anet Hovorková. Zapracovala jsem se do balíku a trochu si odfrkla na rovince do Lán. Cestou jsme dojeli i mého Ondru a ostatní kluky. V naší skupině bylo mnoho mně známých tváří včetně kluků ze Stark Cycling Teamu, jako je Lukáš Vejvar nebo Tomáš Husák. Prohodili jsme pár slov a dál se plně koncentrovali na závod.

Věděla jsem, že za pár km bude následovat pravotočivá odbočka a sjezd úzkou lesní cestou do Pustovět, kde začal první pořádný kopec trasy. Začala jsem se propracovávat dopředu. Dařilo se mi to, jela jsem úplně vlevo u krajnice a do odbočky zbývalo 200 metrů... Byla jsem už asi v 5. řadě, když najednou přede mnou spadl cyklista a já přelétla s kolem přes něj. Byla to vteřina. Mrknutí oka.

11:03
Podle toho co si pamatuji, jsem udělala salto, přistála na rameni a skončila na zádech s hlavou ve škarpě. Byla jsem zaklíněná pod koly a nemohla se hnout. Kluci ze mě kola museli sundat. Obličejem jsem zaryla do hlíny, protože jsem celou pravou část tváře měla špinavou. Kdybych byla uprostřed cesty, tak bych spadla na asfalt a měla po zubech, takhle to odnesl jen roztržený vnitřní ret. Štěstí v neštěstí. 

Sedla jsem si do příkopu a snažila se zpracovat co se vlastně stalo. Cyklista, přes kterého jsem přelétla, se jmenuje Jirka. Taky byl v šoku, měl tržnou ránu na lokti a obě naše kola byla nepojízdná. Zlomené řadící páky už na první pohled ukázaly, že my do cíle závodu nedojedeme.

Ihned po pádu u nás staví právě Lukáš Vejvy a Tom Husák. Lukáš vytahuje z dresu telefon a volá nám sanitku, do 10 minut jsou u nás dokonce dvě. Ošetří mi odřená kolena, prohmátnou pravé rameno a změří tlak. Na zlomenou klíční kost to nevypadá, ale doporučují, ať si další den zajedu na rentgen.

11:20
Dostanu papír s vyšetřením a jdu zpět ke klukům a ke kolu. Lukáš mezitím zjišťuje situaci u organizátorů se svozovým autobusem. Nějaký autobus paradoxně vidíme u odbočky na Pustověty, tak bereme kola jdeme naproti. Jenže to není svozový bus, ale autobus náhradní dopravy za vlak. U odbočky naštěstí parkuje auto s klukem a slečnou, kteří pomáhají s organizací. Zjištují lokalitu svozového busu, který stojí u Lán a čeká na projetí střední trasy. Dostáváme info, že to bude tak hodinu trvat, než dojede k nám.

Sedáme si s koly do trávy a čekáme. Lukáš a Tom jsou stále s námi a domlouvají se, jestli dojedou trasu, nebo pojedou zkratkou, protože už nebyli v závodě. Loučíme se s nimi a s Jirkou čekáme na autobus.

12:30
Hodina utekla a autobus nikde. Adrenalin opadl a bolest v rameni se začíná ozývat. Už nezvládnu zvednout ruku nad hlavu, maximálně do vodorovné polohy. Organizátor je v autě vedle nás a zjišťuje, že autobus je stále na Lánech. Navrhuje nám, že zavolá do Pustovět a někdo nás i s koly odveze do fan zóny ve vesnici. On totiž už musel odjet dál na trať a k němu do auta bychom se s koly nevešli.

Pustověty. Pro místní fanoušky jsme celkem atrakcí. Už od příjezdu nám nabízí vše, co mají, včetně piva. Alkohol skoro nepiju, takže se vymlouvám na případnou možnost dýchání do alkoholtesteru. Jirka taky radši zůstává u kafe a buchty.

13:30
Utekla další hodina. Nemáme žádné informace o autobusu. Místní usedlíci jsou stále více opojeni a vytahují domáci slivovici. Nutí mě, abych si s nima potykala a dala si panáka. Je mi to nepříjemné. Jirka mezitím odchází a telefonuje se svojí manželkou. Domluvil se s ní, že pro nás přijede z pražského Karlína i s dětmi.

Navíc mi půjčí telefon, dávám SMSkou vědět Ondrovi, že jsem bourala. Chvíli po 14. hodině mi Ondra volá zpět. 

14:45
Přijel nám odvoz v podobě Jirkovy manželky. Rozkládáme kola do kufru a musíme sundat moji odřenou přehazovačku s patkou, která se zkřivila a zastavila až o kazetu. Loučíme se s fanoušky a jsme rádi, že jsme konečně na cestě. Později se dozvídáme, že autobus do Pustovět ani nejel, protože by neprojel železničním podjezdem.

15:50
Strahov. Jsme konečně tu. Kdybych nebourala, už bych byla dvě hodiny v cíli. Veselá, zdravá, umytá, najedená a s kolem v celku.

Místo toho jsem hladová, odřená a mám rozbité kolo. Když Ondra vidí tu spoušť, tak se poprvé rozbrečím. Zlomená pravá páka, řidítka, odřená přehazovačka. Protočily se řidítka, takže možná i naštíplý rám u vidlice. Mám děravou tretru. Ani nejdu do sprchy. Převlékám se v nějaké hospodě u parkovišě na záchodě, který má tak 0,5 m². Snažím se 10 minut sundat baselayer a bolestí bulím jak malé dítě.

Pokouším se dát nějak psychicky dokupy, beru si sluneční brýle, aby nebylo vidět, že brečím a jdeme s Ondrou něco sníst do L'Étape stanu.

Ondra mi nandává jídlo na talíř, protože ho nedokážu pravou rukou udržet. Chvilku jsme ještě v L'Étape vesničce, pozdravíme se s mnoha kamarády. Snažím se být nad věcí, ale uvnitř je mi hrozně.

19:00
Jedeme ze Strahova rovnou do Motola. Nechceme nechávat vyšetření na další den. Hodina čekání a rentgen je hotový. Výsledek je jasný: luxace AC kloubu pravého ramene. Nevím, jak moc natržené vazy mám, to mi neříkali.

Dostala jsem ale ne moc fixní ortézu, tak doufám, že to je jen lehké natržení. S kolem mám teď nějakou dobu útrum. Zrovna, když se mi na něm poprvé letos začalo jezdit dobře...

PS: Až další den jsem kontrolovala helmu a je trochu promačklá, takže splnila svůj účel a opět se mi potvrdilo, že bez helmy se na kole nejezdí.

Top Sports

Zuzana Boháčová

DNF 💥 • L'Étape Czech Republic

6 Photos

48 Comments

Segments

Sign up to view more activities from Zuzana Boháčová

Ze Skřítku na Ztracené kameny

Vychodit kapra a cukroví

Šťastné a veselé Vánoce 🎄

Calpe #12 🌴 Procházka historickým centrem a podél moře

Calpe #11 🏁 Goodbye ride 😪

Want to see more?

The #1 app for runners and cyclists

Sign Up for Free. Track your progress and reach goals. Join 100 million active people on Strava.

See More from Zuzana